JEŠTĚ NEŽ ODSTARTUJE ČESKÁ ZIMA, STIHLI JSME SI S INSTRUKTORKOU PETROU NAROVCOVOU POPOVÍDAT O JEJÍ POSLEDNÍ SEZÓNĚ NA NOVÉM ZÉLANDU. BĚHEM EVROPSKÉHO LÉTA LYŽOVALA VE STŘEDISKU WHAKAPAPA NA SEVERNÍM OSTROVĚ.

JAK SE TI TAKOVÁ NABÍDKA NASKYTLA?

Přes sérii doporučení známých mého partnera jsme dostali nabídku na celou sezónu. Na Novém Zélandu obecně mají nedostatek instruktorů s vyšší licencí, omezení cestování situaci ještě trochu víc komplikuje. Ze Zélandu nás kontaktovali opravdu na poslední chvíli před sezónou a rozhodli jsme se dost rychle.

Bylo náročné se na Nový Zéland přesunout?

Země má stále zavřené hranice. Vydávají speciální víza pro kriticky nedostatkové pracovníky, které vyřizují rychle. Nejtěžší byla rezervace příletové karantény s malým počtem dostupných míst a povinností mít zarezervovaný přesný den příletu. Na rezervační webovce jsme klikali tři lidi ve dvou časových pásmech. V jeden moment to vypadalo nadějně, že se najde místo, ale v ten den na Novém Zélandu mělo přistát letadlo pouze z Japonska. Takže znova, měli jsme kliku a do týdne se nám podařilo ulovit místo a vycházelo to dobře i s odletem z Mnichova. A pak můj věčný problém, létat s lyžemi a veškerým vybavením, je jedno kolik má letecká společnost váhový limit, nikdy se do něho nemůžu vejít.

Popiš nám, jak vypadalo středisko.

Whakapapa je největší resort ze tří středisek na Severním Ostrově. Představte si lehce kopečkovatý ostrov a uprostřed dvě obří sopky, na jejichž vrcholcích je sníh. Lyžovali jsme na sopce Mt. Ruapehu, která naposledy vybuchla v roce 1995, součástí školení každého zaměstnance je i to, jak se zachovat, kdyby opět došlo k erupci.

Happy Valley, začátečnický plácek byl dostupný výtahem dolu, tam byli dva pojízdné pásy, jedna dvojsedačka a sáňkování. Hlavní areál tvořila moderní kabinková lanovka pro deset lidí, tři sedačkové lanovky a tři vleky. Výhodou bylo to, že resort má stanovené hranice a uvnitř této zóny je pohyb mimo sjezdovku bezpečný z hlediska lavin.

Jaký je terén a jaké jsou sněhové podmínky?

Za mě dost divoký, super zajímavý a členitý skalnatý terén. Kameny jsou naprosto všude, jako když se Frodo plazí do Mordoru. Naštěstí už nejsem milovnice prvních jízd na urolbovaných sjezdovkách. Část oficiálních sjezdovek nebyla upravena vůbec, jedna začínala dokonce poctivým dropem. Sníh je spíš jarní slash nebo zmrzlý. Hodně často foukalo, pršelo a dost dní bylo kvůli počasí zavřeno. Bylo to pořád lyžování na sněhu a jsem za to moc vděčná.

Povíš nám, jaká byla výuka?

Učila jsem víkendovou akademii, skupinku pokročilejších lyžařů od 9 do 15 let, společně jsme lyžovali každý druhý víkend, celkem pět víkendů. Dvě tyto skupinky vycházely akorát na všechny víkendy novozélandské zimy. Pátky jsem lyžovala se školní skupinkou, co začínala s brankami. Zbytek času jsem učila privátní lekce, středně pokročilejší školní skupiny, nebo prostě co bylo potřeba. Dále lyžařská škola nabízela prázdninový program, ten byl pokaždé moc fajn, jednou se mi sešly šikovné hezky lyžující mladší děti okolo sedmi let. Nejvíc jsem se těšila na speciální dámský kemp, který nám suprově odstartoval a po dvou dnech byl ukončen lockdownem.

Tvoje sezóna neproběhla úplně hladce?

Sezóna začala naprosto skvěle, opatření byla minimální, pak se objevil jeden pozitivní v celé zemi a tím začal lockdown na tři týdny. Zbytek sezony byl se zavřeným Aucklandem a menšími lokálními uzávěrami. Práce bylo pořád dost.

Co jsi dělala během lockdownu?

Bydleli jsme v Národním Parku Tongariro. Užila jsem si pár túr do hor s krásnými výhledy. Snažila jsem se udržet fit a běhala jsem, nikde žádná rovinka. A pak jsme v rámci lyžařské školy s kolegy měli online video analýzy a každotýdenní online pokec s drinkem. Hlavně jsem měla konečně čas být víc v kontaktu s rodinou a kamarády. Jinak na lockdowny jsem už profesionál, toto byl můj třetí na třetím kontinentě, snad už žádný nebude.

Ještě se vráťme k instruktorské práci, čím jsi nejvíc sama sebe v sezoně na Novém Zélandu překvapila?

Právě s jednou víkendovou skupinkou jsme měli ne moc pěkné počasí a ten den bylo otevřeno pouze začátečnické Happy Valley, pro pokročilé lyžaře to bylo docela za trest, pro instruktora výzva. No a abychom jsme se nenudili, naplánovala jsem, že budeme snowboardovat, nakonec se den v dešti povedl, všichni vypadali spoko a naučili se jezdit na snowboardu. Mám i snowboardovou licenci, ale nepovažuji se za nej snowboardovou instruktorku, proto stále nechápu, jak mě zrovna tato varianta programu napadla.

Doporučila bys zimní sezóny na Jižní polokouli?

Zimy na Novém Zélandu a v Austrálii mám osobně moc ráda. Líbí se mi to, že sníh je spíš jen ve středisku a můžu trávit volný čas i trochu jinak. Také jsem měla zatím vždy štěstí na super práci a jako instruktorky z Evropy si mně vážili, moje vzdělání Apul uznali bez problému, možná lépe než v kterékoliv alpské zemi. Být instruktorem u protinožců má výhodu především v jistotě počtu hodin a zaručené práce. V lyžařské škole většinou vědí, co instruktor bude učit, už když se s ním domlouvají na spolupráci.

Dala bys nějaké tipy instruktorům, kteří by rádi vyrazili pracovat na Jižní polokouli?

Zjistit si včas možnosti, zvážit úroveň dosažené licence a šance na vízum (pro nižší licence ideálně working holiday). Sezónu řešit s předstihem, zima začíná červen / červenec, kontaktovala bych lyžařskou školu začátkem roku, nejpozději v únoru. A pak trpělivost, protože lyžařské školy doplňují tým postupně.

Co teď děláš a jaké jsou Tvoje aktuální plány?

Ze Zélandu jsem se vrátila v půlce října, většinu listopadu teď trávím na Kitzsteinhornu v Rakousku, kde jsem na prázdninách a lyžuju. Těším se na zimu v Krkonoších, budu pracovat pro lyžařskou školu K+K v Janských Lázních a Peci pod Sněžkou. To je velká srdcovka, tam jsem odstartovala svoji instruktorskou kariéru a odučila hodně sezón před cestováním do zahraničí. Všichni jste samozřejmě zváni a můžeme dát pár společných obloučků.