Lyžuji od dvou let, údajně. Úplný začátek si nepamatuji. První lyžařské vzpomínky je spíše změtí obrazů a vjemů...vůně prvního sněhu v kombinaci s listopadovým listím, dřevěné lyže Hickory, které mi opravdu ze sudu vyrobil táta (legrácka co mě stála spoustu pádů), naprostá neschopnost pohybu v kožených lyžácích a na lyžích Formule vystřídaná naprostou extází z prvních Nordic a "Elánek" z dovozu, Černá hora na jeden "zátah", šlapání sjezdovky v době předrolbové, první "černá ve Špindlu, příšernost vázání kovových kotev kolem pasu, první skočená skalka a první "hlubočák", ... . No a v tomto duchu dále. Rozhodnutí stát se instruktorem, C ve Špindlu pak B a A. Neopakovatelné roky v Peci pod Sněžkou (večírek, učení, freeride,...), vše okořeněno výjezdy za prašanem, Švýcarsko, Rumunsko, Bulharsko. Lektorování C, B, dětské kurzy následuje první "bafuňářská funkce" jsem vedoucí DLS, pak MK a VV. Je toho moc a i kdyby to všechno zmizelo, lyžování a sníh zůstane...skiforever.
Jednoznačně ve volném terénu. Prašan, hory, pláně, na lyžích nebo snowboardu.
Jezdím proto abych měla čistou hlavu...
Uvolněně lehce zaujmout a nevystrašit.
Mám, spoustu. Být sám sebou, upřímný, srdečný a nikdy se nepovyšovat ale to platí nejen na lyžích.
Doufám.
26, tehdy mi to přišlo celkem dost ale nic, co by se nedalo zvládnout.
Čtyřmi.
Kolo, sporty, u kterých se "jezdí" na vodě. V zimě běžky.
Ano, a opět to platí nejen pro lyžování.
V širším pojetí nijak. U obojího se snažím aby si ten na druhé straně ke všemu podstatnému došel sám, neměl z procesu učení stres a lyžování se mu stalo zábavou a inspirací.
Co kdo nosí na hlavě a kdekoliv jinde je jen jeho osobní věcí. Sebelepší vybavení za nás nepřevezme rozhodnutí a nevyřeší absenci zdravého rozumu. Navíc, vždy, když si na sebe "věším" všechny technické součástky uvědomím si s úsměvem a s pokorou, že to co my teď jezdíme a sjíždíme s největší pravděpodobností a v nějaké míře sjel a jezdil již někdo před třeba 80-ti lety s kandahárem, v kulichu a rozhodně by ho nenapadlo se u toho natáčet na GO PRO, nedejbože to pak někam "dávat".
Obojí je děs.
Tyjo, já něvěděla, že je to spor - spodní.
Neustále se snažím lyžovat více intuitivně, přirozeně a s lehkostí a v tom jsou nejlepší děti a některé druhy lyžujících veverek.
