Alena Žourová Instruktorka v lyžařské škole

Zeptali jsme se Aleny

Máš nějakou vzpomínku na výuku, která ti uvízla v paměti?

Několik. 1) Manželský pár, kde paní byla tak pomalá, že pomaleji už bysme couvali. 6 poctivě odplužených dní a ani krok dál. 2) Skupina 10 dětí, kdy zrovna řádila střevní chřipka. Z dopoledního lyžování jsme polovinu času strávili na toaletě, ale stylem, že děti jsem oblékla po toaletě do bund a další se ozvalo, že musí. 3) Ruský borec, který nešel setřepat, lyžovali jsme v rozeplých lyžácích na červené rozryté sjezdovce a furt mi byl za zadkem. 4) starší pán ve skupině, který nepoznal svého instruktora a vždy se po ukázce zařadil do jiné skupiny...

V jakém terénu tě baví jezdit nejvíc? A jezdíš také na snowboardu nebo na telemarkách?

Mám ráda měkčí sjezdovky s boulema až po pás. Tam kde všichni nadávají, já ožívám. Snowboard ano, telemarky jsem pořídila, ale je to dřina. Tak se na ně hezky práší.

Co bys doporučoval(a) někomu, kdo teprve uvažuje o práci instruktora na horách?

Pokud to má někde v pozadí jako svůj sen, tak ať si za ním jde. Vše je dosažitelné. Avšak aby povolání instruktora bral vážně, ne jako propařenou dovolenou.

Jak jsi se připravovala na kurz A? A jak jsi zvládla stres před zkouškami na kurzu?

Hodně pomohlo rozdělení kurzu na A1 a A2. Na A1, které není zakončeno zkouškou, člověk zjistil kde má slabiny a měla jsem možnost na tom celou sezonu pracovat. Jsem člověk, který se z neúspěchů nehroutí a zkouška je od slova zkusit.

Co je podle tebe při výuce začátečníků, kteří jsou poprvé na lyžích, klíčové?

Říkám, že lyžování je hodně o psychice. U začátečníků to platí dvojnásob. Takže určitě člověka uvolnit, uklidnit, odbourat nějaké "musím". A určitě naše odbornost a trpělivost. Když začátečník od prvního momentu postupuje správnými kroky, staví správně základní kámen, pak celá další cesta zlepšování jen navazuje.

Máš klienty, kteří se k tobě na výuku vracejí? Máš nějakou radu, jak si klienty udržet?

Ani ne. Učím hodně priváty, jednodenní. Stalo se, že se klient vrátil a bylo milé se s ním vidět. Ale nevím, jestli to můžu návrat klienta nějak ovlivnit. Přijde mi, že klient si vybírá dovolenou podle cen a třeba i místa, kde nikdy předtím nikdy nebyl, nikoliv podle toho, s kým předešlou zimu lyžoval.

Co tě baví na lektorování? Je težké se vyrovnat s tím, že ne všichni kandidáti udělají zkoušky napoprvé?

Na lektorování mě baví předávat kurzistům zkušenosti z praxe z práce s klientem, navozování reálných situací a hlavně kurzistům "vnutit" nebát se vidět chyby a opravit. Oni je vidí, ale mají pocit, že jsou zkoušeni a bojí se často o situaci začít hovořit. Dále je pro mě důležité jim vnuknout zodpovědný přístup ke klientovi, že naše povolání je jako každé jiné a oni by měli být profesionálové ve smyslu péče o klienta. A že neudělají zkoušky na poprvé? Ono je to smutné, ale osobně se tím netrápím. Na kurzu vydám ze sebe to nejlepší co můžu a na kandidátech je, aby i oni na sobě zamakali. V průběhu kurzu, oni to většinou už cítí, že jsou v nějaké oblasti slabší, se je snažím motivovat především mentálně, aby se sami neshazovali. Pro uklidnění: já dělala licenci B na třikrát. Nevzdávejte se!!!

Jaký je podle tebe dobrý doplňkový sport k lyžování - ať už v létě či v zimě?

Všechno, je úplně jedno co. Nejvíc mě však oslovila slack-line, pomohla mi zpevnit střed těla a najít rovnováhu.

Snažíš se udržet si fyzičku před zimou nějakým cvičením nebo posilováním?

Ano, před zimou chytnu novoroční předsevzetí a dělám více dřepů. Chce to....

Souhlasíš s tvrzením: "Kdo nepadá, jezdí pod svoje možnosti"?

Ne. Je dobré mít lyže pod kontrolou, umět odhadnout pohyb ostatních lyžařů, zvládnout terén a ne jen na lyžích stát, valit to šusem dolů a čekat, jak to dopadne. Samozřejmě, že spadnout může každý, ale nemělo by se to dít v důsledku nekontrolované bezohledné jízdy.

Dokážeš spočítat, kolik párů lyží ti už prošlo pod nohama? A dokážeš se snadno zbavit těch, co už nepoužíváš?

Asi nespočítám. A zbavuji se jich blbě. Mám furt pocit, že je chci jako památku věšet do sklepa na zeď. V životě jsem žádnou lyži na zeď nepověsila, a když už v rožku dlouho překážejí, jdou prostě do kontejneru.

Jak moc se liší běžná výuka lyžování od lektorování na kurzech?

Hodně. U lektorování cítím větší zodpovědnost za to, co chci kurzistům předat. U běžné výuky vnímám menší tlak na daný výsledek, přece jen, není tam zkouška. Chci především klientovi zpříjemnit dovolenou, ne jen mu říkat, že neumí lyžovat.

Kolik měří tvoje nejdelší a nejkratší lyže? Máš nějakou oblíbenou délku? A jak to máš s délkou hůlek

Sama měřím 172 cm. Nejdelší lyže mám 178 cm. Nejkratší jsem jezdila 165 cm, ale už je nemám. Takže nyní 172 cm. Hůlky jsem postupně zkracovala, nyní jsem na 115 cm.

Vzpomeneš si jak vypadaly tvoje první lyže? A myslíš, že by ti to šlo na starých dřevěných lyžích, v kožených botách a jednou dřevěnou holí?

Ano, byly to Rossignoly, na kterých tehdy ujížděl celý Zlín. Rovné, bílé, se zeleným potiskem. A staré lyže s koženýma botama bych ráda někdy vyzkoušela. Byla by to výzva ale jo, myslím, že kopec bych sjela.

Přišel k tobě na výuku někdy dospělý klient s opačně nazutými lyžáky?

Jako špičkama dozadu? Ne, ale nepřišel s levou na pravé a naopak. Avšak způsob, jakým se občas klienti doberou na začátek lekce, by stál za napsaní humorné knihy.

Dnes vidíme jezdit většinu lidí v helmě. Co říkáš na čepici, měla by zůstat jenom na zimní procházky

Ano. Helma je v mých očích tak jednoduchý, levný a neobtěžující ochranný prvek, že mě děsí, když někdo lyžuje bez ní. Množství (bezohledných) lidí na sjezdovce, rychlost kolemjedoucích, ne. Prostě bez helmy mám strach. A klient bez helmy mi přijde "neúplný" - vlastně mě to ruší.

Jak to máš s lyžáky, musíš je mít nějak speciálně upravené? Byly tvé lyžáky třeba před deseti výrazně jiné než ty současné?

Lyžáky jsou příběh sám o sobě. Mám širokou nohu a jako holka najít v mojí velikosti odpovídající flexi je vždy oříšek. Před deseti lety jsem měla určitě nižší flexi, postupně zvyšuji.

Jak typicky vypadá tvůj pracovní den na horách?

Tož jak.... normálně. :-)))) Ráno vstanu, zliskám děti, na poslední chvíli doběhnu na lanovku, ať nepřijdu pozdě na lekci, tam to nějak odšmrdlám, odpoledne na lanovku nespěchám, protože bych s dětma musela pokračovat tam, kde jsem ráno přestala. :-)))))))

Vážně: Užívám si to. Každý den je překvapení, neznám svůj program dopředu, baví mě na tom flexibilita a různorodost lidí. Baví mě poznávat různé národnosti, osobnosti a charaktery. A baví mě, když se lidi baví, když ví, že jsem tam já pro ně, nikoliv oni pro mě. Mám krásnou kancelář.

Věčný spor - zapínáš si na lyžácích jako první spodní přezky nebo ty horní?

Horní. Je mi to pohodlnější. Zkoušela jsem to zespodu a nepasuje mi to.

Na čem ve svém lyžování momentálně pracuješ? Kde hledáš inspiraci?

Inspiraci většinou hledám přímo u živých kolegů na svahu. Dívat se na videa mě baví, ale vzhledem k rodinné situaci nemám moc časoprostoru studovat videa. Pracuji na tom, abych nedělala ostudu v mundůru.

Jaká by podle tebe měla být uniforma v lyžařské škole? Vnímáš trendy v oblékání na sněhu?

Uniforma určitě barevně výrazná, ať jsme viditelní. Ať jsme jiní proti běžným lyžařům, protože my jsme jiní. Trendy vnímám, ubývají kožíšky kolem krku.

Koukáš na filmy o lyžování? Máš nějaký oblíbený film? Jak moc podle reality jsou Snowboarďáci, Sněženky a Machři nebo Osudný svah v Aspenu?

Na TV se moc nedívám. Snowborďáci nejsou úplně mimo realitu, taková pohádka pro teenagery, co neurazí. Sněženky a machři super. Osudný svah v Aspenu - kultovní film. Co mě totálně dostalo - byl to teda dokument - tak Streif - One Hell of Ride. Je fakt drsný.

Máš nějaká zranění z lyžování? A dá se jim vůbec vyhnout?

Ťuk ťuk ťuk. Z lyžování ne. Začínám však cítit kolena, což je důsledek i házenkářských let.