Naše společnost používá soubory cookie ke správnému fungování vašeho oblíbeného webu, k přizpůsobení obsahu stránek vašim potřebám, ke statistickým a marketingovým účelům. Kliknutím na tlačítko přijímám nám udělíte souhlas s jejich sběrem a zpracováním a my vám poskytneme ten nejlepší zážitek.
Zde máte možnost přizpůsobit soubory cookie v souladu s vlastními preferencemi a později podrobněji nastavit nebo kdykoli vypnout v patičce webu.
Technické cookies jsou nezbytné pro správné fungování webu a všech funkcí, které nabízí.
Personalizaci provádíme na základě vámi prohlíženého zboží. Dále pak upravujeme zobrazovaný obsah podle toho, co vás zajímá.
Tyto cookies nám umožňují měření výkonu našeho webu a za pomoci získaných dat pak můžeme zlepšovat zážitek z nakupování našim zákazníkům.
Tyto cookies jsou využívány reklamními a sociálními sítěmi pro úpravu zobrazovaných reklam tak, aby pro vás byly zajímavé.
Všechno se to tak sešlo, jak to bývá. Lyžoval jsem a závodil už od malička a tak jsem se logicky někdy v 15 v 16 dostal k jakési první formě výuky, výpomoci. Přesto bych ale nečekal, že se můj život takto uspořádá. Po vojně jsem vydržel asi jen 4 měsíce navrhovat vzduchotechniku, pak jsem věděl jasně, že chci změnu. Ale co? To jsem přesně nevěděl. Přemýšlel jsem tenkrát celý podzim, co vlastně aspoň trochu umím, čím se mohu živit. Pak mě teda napadlo, že vlastně celý život lyžuju, tak jestli to jde nějak spojit. No a už byl plán. Kurz C učitele lyžování ve Špindlerově Mlýně.
Ve skutečnosti byl ten plán ale takový, že strávím jednu zimu na horách, vyčistím si hlavu a pak budu už přece určitě vědět, co budu vlastně dělat. Lyžoval jsem totiž sice velmi rád, ale myslel jsem si, že když budu každý den na lyžích, nebude mě to tolik bavit. Jenže jsem postupně začal objevovat, o čem ta celá práce je. Mohu lyžovat a stále se zlepšovat, učím se pracovat a komunikovat s klientem, zlepšuji si úroveň cizích jazyků, jsem na horách v přírodě a poznávám spoustu nových lidí, kamarádů. V těchto mých prvních krůčcích mi velmi pomohl a ukázal cestu bývalý lektor Zdeněk Černík. To bylo mé velké štěstí. No a pak už to jen pokračovalo. Můj cíl se mi stabilizoval. Dále trénovat, zlepšovat se po všech stránkách a pokud to půjde, pokračovat ve vzdělání APUL a stát se třeba i lektorem.
Tak to u mě proběhlo a teď žiju spokojeně od roku 2005 v Rakousku na horách a dělám, co mě baví.
Myslím, že už jsem se naučil lyžovat i s čistou hlavou. Vlastně tak, jak to kdysi už bylo.
Pokud máš rád hory, baví tě lyžovat, rád komunikuješ a poznáváš lidi, rád se i stále něco nového učíš, určitě to zkus. Nikdy nevíš.
Klid.
Tenisová škola a hory.
Samozřejmě.
Určitě a čím jsem starší, tím víc se musím připravovat. Koordinace, síla, vytrvalost a pohyblivost je základ všeho.
No jo, tak nějak se toto heslo ujalo, ale vlastně moc neplatí. Záleží na úrovni lyžaře. Mohlo by to být taky pěkně nebezpečný.