Naše společnost používá soubory cookie ke správnému fungování vašeho oblíbeného webu, k přizpůsobení obsahu stránek vašim potřebám, ke statistickým a marketingovým účelům. Kliknutím na tlačítko přijímám nám udělíte souhlas s jejich sběrem a zpracováním a my vám poskytneme ten nejlepší zážitek.
Zde máte možnost přizpůsobit soubory cookie v souladu s vlastními preferencemi a později podrobněji nastavit nebo kdykoli vypnout v patičce webu.
Technické cookies jsou nezbytné pro správné fungování webu a všech funkcí, které nabízí.
Personalizaci provádíme na základě vámi prohlíženého zboží. Dále pak upravujeme zobrazovaný obsah podle toho, co vás zajímá.
Tyto cookies nám umožňují měření výkonu našeho webu a za pomoci získaných dat pak můžeme zlepšovat zážitek z nakupování našim zákazníkům.
Tyto cookies jsou využívány reklamními a sociálními sítěmi pro úpravu zobrazovaných reklam tak, aby pro vás byly zajímavé.
Jako děti jsme v naší šumavské vesnici mohli lyžovat zdarma, a tak jsme byli na lyžích skoro častěji než ve škole. Během posledního ročníku na vysoké škole, když už jsem byl z těch knih a teorií na pokraji šílenství, jsem se náhodou stal lyžařským instruktorem. Jak se říká, v nejlepší době na nejlepším místě. Nebyl to plán, ale stal se ze mě instruktor Apul – ne, nejde o novou superhrdinskou identitu, ale o název nejlepšího vzdělávacího programu pro instruktory lyžování v Česku.
Postupně jsem prošel všemi úrovněmi a zjistil, že mě baví být na horách, a tak jsem se na trvalo usídlil ve Švýcarských Alpách. A po splnění kurzu L jsem našel novou vášeň v předávání svých zkušeností dalším nadšeným instruktorům.
Takže, když se mě zeptáte, proč jsem se stal lyžařským instruktorem, řeknu vám, že to byla kombinace náhody, osudu a lásky k lyžování a horám. A samozřejmě, že jsem se chtěl vyhnout opravdové práci – ale to je jen mezi námi!
Prašan! ... ale i ranní pista. A samozřejmě telemarky. Hlavně na jaře, když už tě stejně bolí nohy tak jako tak.
Asi jo. Hlavně když vím, že se nikdo nekouká.
Neváhej a určitě to zkus! Dokud je ještě sníh.
Člověk na sobě musí sám trochu pracovat a neočekávat, že se to naučí jen během kurzů D až A1. Kromě skvělých tipů z jednotlivých kurzů jsem se i dost inspiroval na netu, od dalších kolegů instruktorů a dost mi pomohl i Carv (taková chytrá vložka do bot)... a tak se vlastně ani žádný stres před zkouškami nedostavil.
Vzbudit v nich zájem o lyžování, musí je to bavit!
Jelikož pracuji sám na sebe, tak jsou právě tito klienti pro mě klíčoví. A nějakou radu? Představ si, že jdeš na první rande a chceš, aby nebylo poslední.
Všechno a nejvíce asi možnost inspirovat a motivovat lidi k něčemu zajímavému.
Z menší poloviny pracuji a z té druhé si užívám života v Alpách (paragliding, lezení, biking...).
To se mě zeptejte znovu třeba za 30 let. Otázkou možná je, zda se vůbec nějaká práce dá dělat celý život.
Jakýkoliv další pohyb je super... a z dlouhodobého hlediska možná dokonce i čím odlišnější od lyžování, tím lepší.
Naštěstí si fyzička snaží udržet mě.
Moc padání ale taky škodí.
Hlavně s tím druhým mám opravdu docela problém.
Docela hodně. Během lektorování hlavně nemáš po 4. padla.
Nejdelší mám asi běžky, nejkratší slalomky 165cm. Hůlky mám nejraději 115cm.
Jo, občas je člověk vídá jako dekoraci na chatách. Určit by to šlo, otázkou je, jak dobře.
No tak samozřejmě, profesní deformace.
Ne a upřímně si nedokážu představit, že by takto nějaký dospělý dokázal i něco ujít.
Před deseti lety jsem měl ještě ležáky poděděný, tak jsem za ně alespoň nemusel platit.
Vždycky horní.
Každý ať je svého štěstí strůjcem. Každopádně zastávám názor, že instruktor by měl být vzorem.
Dnes už téměř každý umí alespoň základy angličtiny. A když ne, tak je určitě dobrý v napodobování. :)
Moc hezky.
Vždy je na čem pracovat.
Doporučuji Hot Dog the Movie. No a jinak asi záleží od toho, jaký je kdo snowboarďák, sněženka či machr a jak moc osudný svahy sjíždí.