Jana Hoffmannová odborná asistentka na katedře rekreologie na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, Vedoucí kurzů pobytu v zimní přírodě zaměřených na sjezdové lyžování a snowboarding

Jana Hoffmannová

Career Highlights

• Lektorka APUL
• Odborná garantka výuky v rámci zimních kurzů KRL FTK UP v Olomouci
• 1. místo na X OVER RIDE (Freeride Cross Event am Kitzsteinhorn), 2007

Jaká je Tvá nejvyšší licence?

• APUL L [lektorská licence]

Kde všude jsi během své kariéry působil?

• Červenohorské sedlo, Ramzová, Praděd, Dolní Morava
• Zell am See - Kaprun (Rakousko)
• Saalbach – Hinterglemm - Leogang (Rakousko)
• Werfenweng (Rakousko)

Počet odučených sezón: 15

Lektorem APUL od: 2015

Životopis

Když o mé cestě k lektorování zpětně přemýšlím, řekla bych, že byla utvářena dominantně lidmi. Celá má kariéra je pro mě o lidech, kteří mě podporují a inspirují, se kterými se setkávám nebo do nich narážím. Ale teď tedy k tomu mému příběhu: asi vás zklamu, ale nenarodila jsem se s lyžemi na nohách. Kromě toho, že moji rodiče se obávali, že vánoční svátky stráví v porodnici, tak mé lásce k zimním radovánkám nic nenasvědčovalo. Nicméně, vyrůstala jsem v podhůří Jeseníků, v Hosticích u Rudy nad Moravou, což znalcům sjezdového lyžování nejspíš evokuje jméno Bank. Ano, Ivan Bank byl hlavním iniciátorem lyžařského klubu Tatran Ski Ruda nad Moravou. Já jsem se stala členkou po boku Tomáše Banka, Adély Vyhňákové, Kamily Hojgrové a dalších…a později Ondřeje Banka a Vlastíka Štefla. Život v klubu byl skvělý. Na tréninku jsme si kopec nejdřív ušlapali, pak teprve jezdili a nakonec dne jsme ho vždy museli ještě upravit, tzv. „stáhnout“. Aspoň, že nahoru jsme mohli jezdit vlekem. Léto bylo ve znamení lyžování na umělé hmotě a později na travních lyžích. Nicméně čas strávený na startovní rampě byl pro mě utrpením. Postupem času mi čím dál tím méně dávalo smysl prostát víkend v mrazu, větru a často v mlze na startu, abych si pak jednou až dvakrát (podle toho jestli jsem se dostala do druhého kola) sjela v bránách dolů. Závodní kariéru jsme ukončila někdy v pubertě. Nicméně k serióznímu lyžování jsem se vrátila s absolvováním kurzu instruktor lyžování C na Červenohorském sedle v Jeseníkách. S tehdejším boyfriendem jsme učení lyžování a snowboardingu vnímali jako báječnou příležitost být spolu na horách. Na tomto kurzu jsem se seznámila s Pájinkou Vostrejžovou, se kterou jsme postupně prošly celým instruktorským vzdělávacím systémem.

Znalost jazyků (v té době především ruštiny) mě pak přivedla do rakouského Zell am See, kde jsem se „zasekla“ na další dekádu mého života. Úchvatné pinzgaurské kopce a prostředí Alp mi otevřely zcela nové dimenze nejen v lyžování a snowboardingu. Chtěla jsem být profi lyžařskou instruktorkou. Setkání s Jürgenem Schaschingem, rakouským „staatlichem“ (Staatlich geprüfter skilehrer – něco jako státnice z lyžování, nejvyšší vzdělání v oblasti lyžařského instruktora) bylo pro mě velmi inspirující a motivující. Setkat se s někým, kdo fantasticky lyžuje a instruktoruje, roky učí přes zimu na ledovci, lektoruje budoucí instruktory lyžování, trénuje lyžaře v Japonsku a pak ještě přes léto učí v Austrálii lidi lyžovat a ještě ho to pořád baví?! To vás poznamená na celý život.

Dalším významným okamžikem v mé instruktorské kariéře je přijetí angažmá na katedře Rekreologie, Fakulty tělesné kultury na Palackého Univerzitě a členství v lektorském sboru APUL. Splnil se mi tak dvojnásobně sen, nejenže učím lidi lyžovat, ale zároveň lektoruji budoucí instruktory a ještě víc, mám příležitost saturovat, kultivovat a rozvíjet jejich apetit po práci s lidmi na prknech na sněhu. Můj příběh tímto nekončí. Do života mi vstoupil skialpinista a horskoslužebník Luděk Šebek, takže již dekádu objevuji kouzlo skialpinismu. Nedávné setkání s Ronem Kippem (kouč amerických koučů, USSA) na Balkan Ski konferenci v Jahorině mě utvrdilo v tom, že lyžování může být kvalitní celoživotní aktivitou.