Naše společnost používá soubory cookie ke správnému fungování vašeho oblíbeného webu, k přizpůsobení obsahu stránek vašim potřebám, ke statistickým a marketingovým účelům. Kliknutím na tlačítko přijímám nám udělíte souhlas s jejich sběrem a zpracováním a my vám poskytneme ten nejlepší zážitek.
Zde máte možnost přizpůsobit soubory cookie v souladu s vlastními preferencemi a později podrobněji nastavit nebo kdykoli vypnout v patičce webu.
Technické cookies jsou nezbytné pro správné fungování webu a všech funkcí, které nabízí.
Personalizaci provádíme na základě vámi prohlíženého zboží. Dále pak upravujeme zobrazovaný obsah podle toho, co vás zajímá.
Tyto cookies nám umožňují měření výkonu našeho webu a za pomoci získaných dat pak můžeme zlepšovat zážitek z nakupování našim zákazníkům.
Tyto cookies jsou využívány reklamními a sociálními sítěmi pro úpravu zobrazovaných reklam tak, aby pro vás byly zajímavé.
Lyžuji od malička, ale nikdy mě ani nenapadlo, že bych se tím někdy mohl živit. V 19 letech jsem náhodou objevil inzerát na lyžařského instruktora a zkusil to. Bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Práce instruktora a život na horách mě hrozně začal bavit a stále baví. Po 12 sezonách učení v různých koutech světa jsem se rozhodl, že je ideální čas na to sdílet svoji lásku k horám a učení s dalšími a tak jsem si udělal kurz L a stal se lektorem Apul.
Nikdy nezapomenu na svoji první výuku v Harrachově. Přišel jsem na meeting point a bylo mi řečeno: "Tady máš deset belgičanů, neumí anglicky." Vzpomínek mám spoustu a kdo u mě dělal kurz, tak může potvrdit, že se rád chlubím faily, co se mi povedly.
Baví mě jezdit v každém terénu a na všech možných nástrojích. Když napadne prašan, tak jsem celý den ve volném terénu nebo na skialpech. Když je dobrá pista, tak točím pistu, a na jaře se občas pohybuju v parku.
Je to věc, která mi nejvíc chybí. Když jsem lyžoval jako dítě, tak to bylo o tom jet co nejrychleji a skočit co nejvíc skokánků. V dnešní době už bohužel dokážu vypnout jen ve volném terénu a to je jeden z hlavních důvodů, proč mě to tak baví.
Hodně a ještě víc jsem lyžoval. Vzhledem k tomu, že mezi A1 a A2 jsem měl pauzu kvůli covidu, času na trénink bylo hodně.
Klienti se rozhodně musí bavit, ať děti nebo dospělí. Zároveň se musí s vámi cítit bezpečně.
Troufnu si říct, že skoro 50 % mé výuky jsou klienti, kteří se vrací. A tip? Bavte se. Když klienti poznají, že i vás výuka s nima baví, tak se rádi vrátí zpět. Zároveň buďte svoji.
V létě hodně bikuju a zároveň každý večer, když je hezky, tak se scházime u jezera a hrajeme beach. Občas taky vylezu na nějakou skálu
Máme kolegu v lyžařské škole kterému je 83 a stále učí, takže bych řekl že ano.
Moje největší skupina byla na Novém Zélandu - 25 Číňanů začátečníků. Nejtěžší bylo zapamatovat si jejich jména, protože všichni měli na sobě stejné rentálové oblečení.
Momentálně používám 9 párů lyží a našel jsem si nové hobby, při kterém ze starých lyží dělám u nás v bytě poličky nebo věšáky.
Pro mě rozhodně psychickou náročnosti. Při lektorování můj mozek pracuje 24/7 a stále přemýšlím co víc ještě kurzistům předat a jak jim ještě poradit. Ve výuce mám ve 4 konec a hlava může vypnout.
Kdyby jenom s opačně nazutými lyžáky. Taky se sucháčema spojenými dohromady nebo se snowboardovýma botama a lyžema.
Ve svém volném čase ať si každej dělá co chce, ale jako instuktoři bychom měli jít všem příkladem a helmu nosit.
Cokoliv ve velikosti 28.5 se dřív nebo později se vytvaruje/vytlačí na moji nohu.
Každý den je většinou jiný. Ale takový můj oblíbený den je když svítí sluníčko, ráno stihnu dát dvě jízdy před výukou, poté celý den učím a ve 4 se vyvezu poslední lanovkou do své oblíbené hospůdky, kde při západu slunce a u pivka probereme s kolegy náš den.
Hlavně stejná. Pracuji v lyžařské škole, kde je nás 15 instruktorů a měli jsme 4 různé mundůry. Po 4 letech se nám konečně povedlo přesvědčit šéfíka, že by bylo hezké, kdybychom měli všichni stejné bundy. Cíl na další 4 roky je přesvědčit ho, abychom měli aj stejné kalhoty.
Toho je. Zranění jsou součástí každého sportu a je třeba počítat s tím, že dřív nebo později nějaká přijdou. Vyléčit a jede se dál.