Naše společnost používá soubory cookie ke správnému fungování vašeho oblíbeného webu, k přizpůsobení obsahu stránek vašim potřebám, ke statistickým a marketingovým účelům. Kliknutím na tlačítko přijímám nám udělíte souhlas s jejich sběrem a zpracováním a my vám poskytneme ten nejlepší zážitek.
Zde máte možnost přizpůsobit soubory cookie v souladu s vlastními preferencemi a později podrobněji nastavit nebo kdykoli vypnout v patičce webu.
Technické cookies jsou nezbytné pro správné fungování webu a všech funkcí, které nabízí.
Personalizaci provádíme na základě vámi prohlíženého zboží. Dále pak upravujeme zobrazovaný obsah podle toho, co vás zajímá.
Tyto cookies nám umožňují měření výkonu našeho webu a za pomoci získaných dat pak můžeme zlepšovat zážitek z nakupování našim zákazníkům.
Tyto cookies jsou využívány reklamními a sociálními sítěmi pro úpravu zobrazovaných reklam tak, aby pro vás byly zajímavé.
K instruktorování jsem se dostal vlastně náhodou. S rodinou jsme jezdili každý rok na hory do Dolního Dvora u Vrchlabí. Po tom, co táta změnil zaměstnání, jsme přišli o možnost jezdit na firemní chatu a lyžování se pro nás stalo luxusem. Nechtěl jsem se s tím smířit a řekl si, že se stanu instruktorem snowboardingu, budu si jezdit zadarmo na večerních lyžováních a ještě si něco málo vydělám, i když hlavní motivace bylo to jezdění. Nakonec jsem se stal instruktorem lyžování, protože poptávka po snowboardu byla výrazně menší a v mojí první lyžařské škole měli SNB instruktorů dostatek. Díky skvělé partě lidí a přátel na celý život, které jsem tam potkal, jsem u lyžování vydržel a postupem času jsem se tím začal živit.
Pamatuji si, jak jsem po kurzu B dostal začátkem sezony paní, které to zaplatili kamarádi, jelikož na ní neustále čekali, když spolu jezdili do Alp a paní jim nestačila. Hned při prvním seznámení jsem pochopil, že paní je to trapné jít do české lyžařské školy, kde se učí z 90% děti (moji domněnku mi hned při první jízdě na lanovce potvrdila). Když jsme vyjeli vlekem na kopec a domluvili se, že se podívám, jak paní jezdí, a uvidíme, co se s tím dá za 50 minut dělat, mi paní vzala čáru a ve sjezdáku ujížděla dolů. Než jsem stihl zareagovat, paní měla 50m náskok. Dojel jsem jí až u vleku. Dole jsem jí vysvětlil, jak jsem to myslel, společně jsme se zasmáli a atmosféra se rázem změnila. Po pár dalších minutách jsem si paní úplně získal na svoji stranu a odcházela úplně nadšená. Mojí odměnou bylo, že se ke mě vracela celou sezonu každou sobotu na 2h.
Mám rád všechno od tvrdé pisty přes jarní firn, prašan - zkrátka co je zrovna po ruce a dá se na lyžích sjet, v tom řád lyžuju. Jezdil jsem i na snowboardu, dokonce jsem se asi 3 roky snažil dělat "freestyle" snowboarding. Telemarky jsem zkoušel párkrát a baví mě, ale musím nejdřív postavit speciální místnost pro lyže, než si pořídím telemarky, už by se mi teď nevešly. :D