Naše společnost používá soubory cookie ke správnému fungování vašeho oblíbeného webu, k přizpůsobení obsahu stránek vašim potřebám, ke statistickým a marketingovým účelům. Kliknutím na tlačítko přijímám nám udělíte souhlas s jejich sběrem a zpracováním a my vám poskytneme ten nejlepší zážitek.
Zde máte možnost přizpůsobit soubory cookie v souladu s vlastními preferencemi a později podrobněji nastavit nebo kdykoli vypnout v patičce webu.
Technické cookies jsou nezbytné pro správné fungování webu a všech funkcí, které nabízí.
Personalizaci provádíme na základě vámi prohlíženého zboží. Dále pak upravujeme zobrazovaný obsah podle toho, co vás zajímá.
Tyto cookies nám umožňují měření výkonu našeho webu a za pomoci získaných dat pak můžeme zlepšovat zážitek z nakupování našim zákazníkům.
Tyto cookies jsou využívány reklamními a sociálními sítěmi pro úpravu zobrazovaných reklam tak, aby pro vás byly zajímavé.
Narodil jsem se v roce 1988 v Třebíči na Vysočině, kde o kopce a svého času i o sníh nebyla nouze. Jako malý jsem byl veden k všestrannosti, tak jsem měl možnost dostat se k hokeji, k lyžování nebo třeba ke skautingu. Na lyžích jsem jako dítě a puberťák strávil mnoho let. Zlom nastal na střední škole, kdy jsem se poprvé dostal na prkno s měkkým vázáním. To mě tehdy pohltilo natolik, že jsem prodal lyže a už se na ně prakticky nikdy nevrátil. Vzhledem k tomu, že jsem žil na vrchovině, stal se pro mě snowboarding z ničeho nic denním chlebem.
Po skončení vysoké školy jsem se dostal do situace, kdy jsem do morku kosti věděl, že ještě nechci být kancelářskou krysou. Tehdy pár mých kamarádů mělo už nějakou zkušenost s učením v Peci pod Sněžkou a vlastně v té době začala takzvaná "migrace Třebíčáků do Pece". Po pár sezónách strávených v Peci jsem se podíval za velkou louži do Kanady, kde jsem měl možnost vidět snowboarding z jiné perspektivy a rozhodně bych toto doporučil každému srdcaři.
V současnosti jsem se začal věnovat svému vystudovanému oboru, který má vysoký potenciál v práci na dálku, takže mám stále možnost trávit spoustu času na horách. Zároveň ve volném čase vypomáhám v lyžařské škole.
I když jsem spoustu času strávil jako tzv. "park rat", tak poslední dobou mě baví freeriding a především vyhledávání různých přírodních či umělých překážek, které by se daly zneužít.
Většinou zdivočím a nechám se unášet... Svoji jízdu kontroluji, když se učím něco nového, jelikož nejsem zrovna talent od přírody.
Moc se v tom nepitvat a zkusit to. Vlastní zkušenost je ta nejcennější.
Neukecat je k smrti. Netlačit je do vyloženě nekomfortních situací (blbý pád znamená psychický blok), ale zároveň umět rozpoznat kdy je potřeba na klienta zatlačit, aby se někam posunul.
Stejně, jako mě kdysi bavilo předávat informace, jak se vlastně to prkno ovládá, tak mě nyní baví předávat informace, jak ty informace předat. A ano, není zrovna lehké někomu říct, že zkoušku nedal, případně mu dát varování.
Běhám různě po přírodě... Poslední dobou jsem objevil lezení, tak se bavím i tímto.
Prostředků, jak strávit celý život na horách, je spousta. Stačí si jen vybrat.
Pokud to není takovej ten pád, který tě utne na zbytek sezóny (jak známe u profíků), tak souhlasím.
Záleží na vlastním úsudku, případně zodpovědnosti zda si vzít helmu. Nemyslím si, že by měla být povinná.
V 9 hodin nástup na Horiku a po 4 hodinách učení sprintuji na poslední lano ideálně prášit.
Absinthe -> Nowhere -> Cale Zima -> nejlepší :-*
Jen naraženiny, žádné zlomeniny... Dá se říct, že jsem nepokřtěný snouborďák.